Sestřelení letu MH17: raketa z ruské brigády, tři doživotní tresty a odpovědnost Ruska

Co se stalo

Let Malaysia Airlines MH17 z Amsterdamu do Kuala Lumpuru byl 17. července 2014 sestřelen nad východní Ukrajinou. Ve 13.20 UTC u letadla vybuchla hlavice 9N314M, kterou vypálil protiletadlový raketový systém Buk.

Zahynulo všech 298 lidí na palubě: 283 cestujících a 15 členů posádky. Letadlo dopadlo u obce Hrabove na území, které ovládali proruští separatisté.

Nejvíc obětí, 196, mělo nizozemské občanství. Podle Al Jazeery bylo mezi mrtvými 80 dětí. Další oběti pocházely mimo jiné z Malajsie, Austrálie, Indonésie, Spojeného království, Německa, Belgie, Filipín, Kanady a Nového Zélandu.

Co zjistilo technické vyšetřování

Nizozemská rada pro bezpečnost (Onderzoeksraad voor Veiligheid) uzavřela: „No scenario other than a Buk surface-to-air missile can explain this combination of facts.“ („Tuto kombinaci faktů nedokáže vysvětlit žádný jiný scénář než raketa země–vzduch Buk.“)

Rada také konstatovala, že Ukrajina měla dost důvodů preventivně uzavřít celý vzdušný prostor nad východem země. Omezen byl jen provoz v nižších letových hladinách.

Odkud raketa přišla

Trestní vyšetřování vedl mezinárodní společný vyšetřovací tým (JIT) pod vedením nizozemského státního zastupitelství.

V roce 2016 JIT oznámil, že raketa byla odpálena z pole u obce Pervomajskyj, které ovládali proruští separatisté. Odpalovací komplet Buk byl podle JIT přivezen z Ruska a po odpálení se tam vrátil.

Dne 24. května 2018 JIT uvedl, že komplet „originated from the 53rd Anti-Aircraft Missile Brigade of the Russian armed forces“ („pochází z 53. protiletadlové raketové brigády ruských ozbrojených sil“) se základnou v Kursku. Rusko podle JIT do té doby nesdělilo, že by takový komplet nasadilo, přestože ho JIT o informace žádal už 15. října 2014.

V únoru 2023 JIT oznámil, že existují „strong indications“ („silné náznaky“), že o dodání kompletu separatistům rozhodl ruský prezident. Na úplný a přesvědčivý důkaz to podle vyšetřovatelů nestačí a hlava státu má navíc imunitu. Totožnost posádky kompletu se prokázat nepodařilo. Vyšetřování podle JIT narazilo na své meze.

Rozsudek z 17. listopadu 2022

Okresní soud v Haagu soudil čtyři obžalované. Jen Pulatova u soudu zastupovali obhájci, ostatní tři byli souzeni v nepřítomnosti.

Obžalovaný	Role v roce 2014	Rozsudek
Igor Girkin (Rusko)	bývalý plukovník FSB, „ministr obrany“ a velitel vojsk DLR	doživotí
Sergej Dubinskij (Rusko)	bývalý důstojník vojenské rozvědky GRU, šéf rozvědky DLR	doživotí
Leonid Charčenko (Ukrajina)	velitel bojové jednotky v Doněcké oblasti	doživotí
Oleg Pulatov (Rusko)	bývalý důstojník speciálních sil GRU, zástupce šéfa rozvědky DLR	zproštěn

Tři odsouzení byli uznáni vinnými ze způsobení pádu letadla a z vraždy 298 lidí. Podle soudu Dubinskij inicioval přivezení kompletu a řídil jeho přepravu, Charčenko zajistil jeho doprovod a ostrahu na místě odpalu. Girkin měl jako nejvyšší vojenský velitel DLR pravomoc o nasazení rozhodnout. Soud nedokázal, že Girkin předem věděl o dostupnosti kompletu, uznal ho ale odpovědným. Po sestřelení se podle soudu snažil, aby komplet co nejrychleji zmizel.

Pulatova soud zprostil viny, protože nenašel důkaz o jeho aktivní nebo rozhodující účasti.

Soud konstatoval, že MH17 sestřelila raketa Buk ruské výroby dodaná z Ruska. Podle soudu Rusko mělo nad DLR celkovou kontrolu a DLR od poloviny května 2014 „in fact took directions from the Russian Federation“ („ve skutečnosti přijímala pokyny od Ruské federace“). Konflikt tím byl mezinárodní. Alternativní scénáře soud podle důkazů vyloučil.

Pozůstalým přiznal odškodnění za nemajetkovou újmu v celkové výši přes 16 milionů eur. Moskva označila rozsudek za politicky motivovaný.

Rada ICAO a Štrasburk v roce 2025

Rada ICAO. Případ proti Rusku podaly Nizozemsko a Austrálie v roce 2022. Rada Mezinárodní organizace pro civilní letectví 12. května 2025 hlasováním rozhodla, že Rusko porušilo své povinnosti podle mezinárodního leteckého práva. Šlo o článek 3 bis Chicagské úmluvy, podle kterého se státy musí zdržet použití zbraní proti civilním letadlům za letu. Rada poprvé rozhodla ve věci samé v mezistátním sporu. Pro stanovisko Nizozemska a Austrálie hlasovala velká většina členů.

Konečné rozhodnutí Rady nese datum 30. června 2025. Rusko se 18. září 2025 obrátilo na Mezinárodní soudní dvůr a žádá, aby rozhodnutí prohlásil za neplatné. Tvrdí mimo jiné, že Chicagská úmluva se za ozbrojeného konfliktu nepoužije.

Evropský soud pro lidská práva. Dne 9. července 2025 rozhodl ve věci Ukrajina a Nizozemsko proti Rusku, že Rusko je odpovědné za sestřelení MH17 a porušilo právo obětí na život. Raketa byla podle soudu odpálena bez jakéhokoli ověření cíle. Rusko také neprovedlo účinné vyšetřování, nespolupracovalo s mezinárodním vyšetřováním a „disclosed inaccurate and fabricated information“ („zveřejňovalo nepřesné a vymyšlené informace“). Utrpení pozůstalých soud označil za nelidské zacházení.

Soud může Rusko soudit za události před 16. zářím 2022, kdy přestalo být stranou Evropské úmluvy o lidských právech. O odškodnění pro Nizozemsko měl podle svého vyjádření z července 2025 rozhodnout v dalším kroku.

Ruské verze a co ukázalo vyšetřování

Ruské úřady odpovědnost od začátku odmítají. Podle JIT tvrdí, že na východě Ukrajiny žádný ruský Buk nebyl. Postupně přišly s několika verzemi:

Ruské tvrzení	Co zjistilo vyšetřování
U MH17 letěl ukrajinský bitevník Su-25 (ministerstvo obrany, 21. 7. 2014)	Primární radar podle znalců žádné jiné letadlo v blízkosti nezachytil. JIT uvedl, že ruské údaje o stíhačce na radarových snímcích byly fakticky nepřesné. Ruská prezentace z roku 2016 tytéž body na radaru přiřadila troskám.
Raketu odpálil ukrajinský Buk u obce Zaroščenske (ministerstvo obrany, 21. 7. 2014, satelitní snímky)	Snímky Evropské kosmické agentury ruským satelitním snímkům odporovaly a stopy po odpalu u Zaroščenského neukázaly. Výpočty nizozemského leteckého a kosmického centra NLR i belgické Královské vojenské akademie Zaroščenske z možného místa odpalu vyloučily, akademie odpal odtud označila za nemožný.
Raketa z roku 1986 byla dodána ukrajinské jednotce (ministerstvo obrany, 17. 9. 2018)	JIT uvedl, že Rusko nezodpovědělo jeho dotaz z května 2018 na čísla na nalezených součástkách. Podle obžaloby mají ruské dokumenty mezery a rozpory a o tom, kdo měl raketu v červenci 2014, neříkají nic.

Podrobný rozbor všech tří verzí předložila obžaloba u soudu v červnu 2020. Soud pak v rozsudku alternativní scénáře vyloučil.

Evropský soud pro lidská práva už v roce 2023 konstatoval, že ruské úřady jakoukoli účast plošně popírají. Zároveň shledal, že k sestřelení došlo celé na území v rukou separatistů, nad kterým mělo Rusko kontrolu.