Revoluce důstojnosti: jak se protest proti odkladu dohody s EU změnil v pád Janukovyče

Proč lidé vyšli do ulic

Dne 21. listopadu 2013 vydala ukrajinská vláda premiéra Mykoly Azarova nařízení, kterým pozastavila přípravu asociační dohody s Evropskou unií. Zároveň pozastavila své zářijové rozhodnutí o přípravě podpisu. Dohoda se měla podepsat na summitu EU ve Vilniusu, který začínal 28. listopadu.

Vláda krok zdůvodnila zájmy národní bezpečnosti. Ministerstvům uložila obnovit aktivní dialog s Ruskem a spolupráci s Celní unií, kterou vede Moskva.

Na kyjevském Náměstí nezávislosti, zvaném Majdan, začaly protesty. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) v dubnu 2014 jako jejich hlubší příčiny uvedl beztrestnost bezpečnostních složek, chybějící nezávislost soudů, korupci a absenci systému brzd a protivah.

Zásah proti studentům 30. listopadu

V časných ranních hodinách 30. listopadu rozehnalo 290 příslušníků zvláštní policejní jednotky Berkut demonstranty, převážně studenty a mladé lidi. Podle OSN použili nepřiměřenou sílu bez rozlišení a bili i ty, kdo utíkali. Úřady zásah zdůvodnily tím, že na náměstí je potřeba postavit novoroční strom.

Podle OSN tento zásah povahu protestů změnil. Lidé už nežádali jen podpis dohody s EU, ale i změnu systému moci a potrestání odpovědných. Při střetech 1. a 2. prosince bylo zraněno nejméně 50 policistů a stovky demonstrantů.

Zákony ze 16. ledna a první mrtví

Dne 16. ledna 2014 schválil parlament balík zákonů, které omezily svobodu shromažďování a projevu a zavedly trestní odpovědnost za extremismus, pomluvu a obsazování úředních budov.

O tři dny později se pochod proti těmto zákonům střetl s policií cestou k parlamentu. Část demonstrantů házela kameny a zápalné lahve a zapálila policejní autobusy. Podle zprávy OSN byli mnozí z útočících napojeni na krajně pravicovou skupinu Pravý sektor. Policie v mrazu nasadila vodní děla, gumové projektily a omračující granáty.

Dne 22. ledna byli u stadionu Dynamo zastřeleni tři demonstranti. Čtvrtého, Jurije Verbyckého, unesla z nemocnice skupina takzvaných tituški, tedy civilistů, které podle OSN najímaly a vybavovaly bezpečnostní složky. Po mučení ho únosci nechali v lese, kde zemřel podchlazením.

Střelba 18.–20. února

Dne 18. února demonstranti pochodovali k parlamentu, aby poslanci odhlasovali ústavní změny omezující moc prezidenta. Při střetech hořela kancelář vládní Strany regionů a zemřel v ní zaměstnanec. Zahynulo 11 demonstrantů, čtyři policisté byli zastřeleni.

Bezpečnostní složky pak zahájily „protiteroristickou operaci“ k vyklizení Majdanu. Zemřelo při ní dalších 17 demonstrantů a pět policistů. Podle ukrajinských vyšetřovatelů demonstranti v noci na 19. února ve Lvově a Ivano-Frankivsku zabrali zbraně ze skladů policie a tajné služby SBU a část z nich přivezli do Kyjeva.

Dne 20. února do 9 hodin ráno utrpělo střelná zranění 39 policistů, dva zemřeli. Demonstranti pak vyrazili proti policejním liniím na Institutské ulici. Podle mise OSN policie místo zneškodnění konkrétních střelců začala bez rozlišení střílet na lidi s holemi a improvizovanými štíty. Do poledne zahynulo 48 demonstrantů a další dva policisté.

Mise OSN eviduje za leden a únor 2014 nejméně 98 násilně zemřelých:

Násilně zemřelí, leden–únor 2014	Počet
demonstranti	84
policisté a příslušníci vnitřních vojsk	13
člověk, který se protestů neúčastnil	1
celkem	98

Údaje jsou z přehledu mise OSN se stavem k únoru 2019. Starší zpráva OSN z dubna 2014 uváděla za prosinec 2013 až únor 2014 celkem 121 mrtvých, včetně obětí mimo Kyjev.

Útěk a sesazení Janukovyče

Dne 21. února podepsal Janukovyč s lídry opozice Vitalijem Kličkem, Arsenijem Jaceňukem a Olehem Ťahnybokem dohodu, kterou zprostředkovali ministři zahraničí Německa, Francie a Polska. Počítala s prezidentskými volbami nejpozději v prosinci, s reformou omezující moc prezidenta do září a s vyšetřováním násilí za účasti Rady Evropy. Ruský vyslanec Vladimir Lukin ji nepodepsal.

Krátce poté Janukovyč z Kyjeva odjel. Podle mezinárodní pozorovatelské mise OBSE uprchl ze země. Dne 22. února parlament hlasy 328 poslanců přijal usnesení č. 757-VII. Podle jeho anglické verze na webu parlamentu prezident „has in the non-constitutional manner withdrawn from performing constitutional powers“ („protiústavním způsobem se vzdal výkonu ústavních pravomocí“). Předčasné prezidentské volby parlament vypsal na 25. května.

Janukovyč hlasování označil za nezákonné a trval na tom, že je legitimně zvoleným prezidentem.

Vyšetřování a soudy

Mise OSN v roce 2019 konstatovala, že ani po pěti letech se za zabíjení na Majdanu nepodařilo dosáhnout odpovědnosti. Za neúmyslné zabití demonstranta byl do té doby odsouzen jediný člověk, a to jiný demonstrant. Policisté v kuklách nenosili identifikační označení, kolegové odmítali svědčit a řada podezřelých uprchla do Ruska. To podle ukrajinské prokuratury udělilo občanství nejméně 18 bývalým příslušníkům Berkutu podezřelým ze zabití 48 demonstrantů. Vyšetřování smrti policistů bylo podle OSN obzvlášť neúčinné, mimo jiné kvůli zákonu o nestíhání účastníků protestů.

Dne 18. října 2023 vynesl Svjatošynský obvodní soud v Kyjevě rozsudek v kauze střelby z 20. února, která zahrnovala 48 vražd a 80 pokusů o vraždu:

Obžalovaný (bývalý příslušník Berkutu)	Výrok soudu
Oleh Janiševskyj	doživotí, v nepřítomnosti
Pavlo Abroskin	15 let, v nepřítomnosti
Serhij Zinčenko	15 let, v nepřítomnosti
Oleksandr Marynčenko	5 let za překročení pravomocí, trest se považuje za vykonaný vazbou
Serhij Tamtura	zproštěn obžaloby

V prosinci 2019 byli obžalovaní propuštěni z vazby v rámci výměny za ukrajinské zajatce. Janiševskyj, Abroskin a Zinčenko poté uprchli do Ruska. Prokuratura ohlásila odvolání. Státní úřad vyšetřování podle serveru Babel dokončil vyšetřování nejvyšších představitelů státu podezřelých z vydání rozkazů, včetně Janukovyče a devíti dalších bývalých funkcionářů.

Ruský narativ: „převrat řízený Západem“

Vladimir Putin 4. března 2014 prohlásil, že hodnocení událostí v Kyjevě může být jen jedno: „антиконституционный переворот и вооруженный захват власти“ („protiústavní převrat a ozbrojené uchopení moci“). V roce 2021 v článku pro německý týdeník Die Zeit napsal, že převrat zorganizovaly Spojené státy a evropské země ho, byť vlažně, podpořily.

Co ukazují doložené zdroje:

• Protesty vyvolalo rozhodnutí ukrajinské vlády o dohodě s EU a rozšířilo je policejní násilí. Mise OSN jako hlubší příčiny uvádí domácí problémy, například korupci a beztrestnost bezpečnostních složek.
• Dohodu z 21. února zprostředkovali ministři tří zemí EU, ruský vyslanec ji nepodepsal.
• O odvolání prezidenta rozhodl zvolený parlament. Právní spor existuje: ústava pro odvolání prezidenta předepisuje přezkum Ústavním soudem a tříčtvrtinovou většinu, tedy 338 hlasů. Parlament tento postup nepoužil a hlasovalo 328 poslanců.
• Armáda v událostech podle ověřovacího projektu Polygraph, který provozuje americká vládní stanice VOA, téměř žádnou roli nehrála. Podle Polygraphu neexistuje věrohodný důkaz, že by demonstranti byli „agenty“ USA nebo jiné země.
• Násilí nebylo jednostranné. Zemřelo 13 policistů a vyšetřovatelé podle OSN zjistili, že část demonstrantů proti policii použila zbraně.

Dne 25. května 2014 Ukrajinci zvolili prezidenta. Petro Porošenko vyhrál v prvním kole s 54,7 % hlasů. Mezinárodní pozorovatelská mise vedená úřadem OBSE/ODIHR označila volby ve velké většině země za „genuine election largely in line with international commitments“ („skutečné volby, převážně v souladu s mezinárodními závazky“). Na Krymu se nevolilo a ve velké části Doněcké a Luhanské oblasti volbám zabránily ozbrojené separatistické skupiny.

Doložená fakta popisují vnitropolitickou krizi, kterou ukončilo hlasování parlamentu a následné volby. Tvrzení, že šlo o převrat řízený Západem, tato fakta nepodporují.